(foto retrospektiva: archiv NTGM)
Které nejdůležitější momenty z historie ARO hodonínské nemocnice byste zdůraznila? Kdy a jak se tento obor začal vyvíjet?
Rozvoj anesteziologie a resuscitace byl spjat s technickým pokrokem a vývojem moderních technologií, zejména v oblasti ventilace a monitorace životních funkcí. Anesteziologie a resuscitace je oborem poměrně mladým, ale o to bouřlivější rozvoj prodělal v posledních desetiletích. Stejně tak to bylo na našem pracovišti. V 50.-60. letech v hodonínské nemocnici neexistovali lékaři erudovaní v oboru anesteziologie a resuscitace, anestezii si prováděli chirurgové a gynekologové sami, a to převážně s využitím éteru.
Jakým způsobem probíhaly operace?
Ve velké míře v lokální anestezii. Pro 70. léta byl charakteristický rozvoj a specializace chirurgických oborů, což byl velký impuls k osamostatnění a vzniku anesteziologie a resuscitace jako samostatného oboru. Prvním ústavním anesteziologem byl MUDr. Fabrický.
Provoz lůžkové části ARO v Hodoníně byl odstartován 1. srpna 1978. Kdo se o něj zasloužil?
Stalo se to díky nemalé podpoře bývalého ředitele MUDr. Jindřicha Berky. Téhož roku byly také vyškoleny zdravotní sestry, které se specializovaly na poskytování anesteziologické a resuscitační péče. Prvním primářem oddělení se stal MUDr. Antonín Randula a vrchní sestrou Jaromíra Smetková. Od zahájení provozu resuscitační stanice až dosud zde pracuje MUDr. Bohumil Holub, který v roce 1991 nahradil primáře Randulu a ve funkci setrval do března 2019.
Jak se oddělení postupně vyvíjelo?
Prostory byly zpočátku malé, ovládání lůžek mechanickou klikou, matrace molitanové, monitorace vitálních funkcí neinvazivní, ventilátory jednoduché, bez alarmů, byly zde společné prostory lékařů i sester. Resuscitační oddělení bylo velmi stísněné, stůl pro sestry s veškerou dokumentací byl hned za posledním lůžkem, takže při odsávání pacienta z dýchacích cest nebyly vůbec chráněné před infekcí. Pro nedostatek jednorázových pomůcek se veškerý zdravotnický materiál od rukavic až po endotracheální kanyly a centrální žilní katetry neustále sterilizoval. Umístění vedle interní JIP znamenalo určité výhody pro spolupráci, například jsme využívali hemodialýzu přímo na resuscitačních lůžkách. Od roku 2003 je lůžková stanice ARO umístěna v nově vybudovaném nemocničním traktu.
Zvýšilo to zásadněji komfort pro pacienty?
Ano, k dispozici mají 5 moderně vybavených polohovacích lůžek s antidekubitálními matracemi. Jsou v oddělených boxech s monitory a přístroji pro umělou plicní ventilaci. Každý box má svou televizi a prostory jsou částečně klimatizované, což umožňuje snížit výskyt nosokomiálních nákaz. Změnilo se i spektrum námi ošetřovaných pacientů. Oddělení má nadále multidisciplinární charakter, na lůžkové stanici poskytuje specializovanou péči pacientům po kardiopulmonální resuscitaci, úrazech či rozsáhlých operačních výkonech.
Co dále se zde běžně vyšetřuje?
Brochoskopická vyšetření, dále ve spolupráci s dialyzačním centrem zajišťujeme akutní dialýzu a také kontinuální eliminační metody. O dlouhodobě ventilované pacienty pečujeme na stanici následné intenzivní péče, která byla zprovozněná v červnu 2019. I přes výrazné zlepšení přístrojového vybavení neustále usilujeme o inovaci v souvislosti s rychlým vývojem medicíny, obzvláště té intenzivní.
S jakými komplikacemi máte pacienty v péči nejčastěji?
ARO je strukturální jednotkou zdravotnického zařízení akutní lůžkové péče, obvykle členěná na podjednotky, což je lůžková resuscitační stanice, úsek anesteziologický, anesteziologická ambulance a také ambulance bolesti. Lůžková stanice ARO představuje nejvyšší stupeň intenzivní péče ve zdravotnickém zařízení akutní lůžkové péče. Jsou na ni přijímáni pacienti ve stavu probíhajícího selhání jedné či více základních životních funkcí, tedy vědomí, oběhu a dýchání či poruchy vnitřního prostředí, dále pacienti v přímém ohrožení života či ti, u nichž selhání základních životních funkcí hrozí.
Co je specifikem takové stanice?
Nepřetržitá monitorace životních funkcí, široká paleta možností přístrojové a farmakologické podpory životních funkcí. Součástí lůžkové stanice je obvykle i resuscitační tým nebo MET, tedy Medical emergency team, reagující na tísňové volání z jiných oddělení zdravotnického zařízení v případě akutního zhoršení stavu pacienta.
Jak velké jsou týmy v takovém úseku?
Anesteziologický úsek představovují dvoučlenné anesteziologické týmy, poskytujícími anestezii celkovou, regionální či tzv. analgosedaci u operačních a diagnostických výkonů. Anesteziologická ambulance slouží k předanestetickému vyšetření pacientů k plánovaným operačním či diagnostickým výkonům.
Ve funkci jste od března 2019. Čím vším jste se za tu dobu musela "prokousat"?
Jednoznačně bylo nejnáročnější covidové období, mimořádně krizová situace s nesmírnou fyzickou a psychickou zátěží. Vyplývala z neúměrného množství práce a zodpovědnosti za lidské osudy. Dále to bylo ničivé tornádo a pár minut, které změnily život mnoha lidem. V nemocnici byl aktivován traumatolgický plán a musím říct, že situace byla zvládnutá dobře.
Na co jste opravdu hrdá?
Že pracuji se spolehlivým týmem, který je odborně na výši a nadále se vzdělává. Na to, že jeho prioritou je udělat pro pacienta to nejlepší. Na oddělení jsme navzájem zastupitelní, na každého se můžu maximálně spolehnout.
Nosíte si práci domů ve své hlavě?
Za pracovními problémy a odpovědností za svou práci prostě nejde udělat čáru, takže častokrát ano. S manželem, který je také lékař, často nad jednotlivými problémy diskutujeme, probíráme, zda jsem pro daného pacienta udělala vše, co bych ještě udělat měla či mohla.
Dá se od tak duševně náročné práce vůbec emočně odstřihnout?
Za nejlepší relax beru cyklistiku, tenis, turistiku a lyžování. Také pomáhá práce na zahradě, procházky přírodou. A trochu zapomenout na své pracovní problémy se mi daří v péči o má vnoučátka. Tady se snažím splatit dluh za to, co jsem v důsledku svých pracovních povinností ne v plné míře dokázala dát svým dětem.
Z historie:
- Provoz lůžkové části ARO byl zahájen 1. srpna 1978
- 1982: součástí ARO se stává i nepřetržitý provoz čerstvě založené záchranné služby. O 14 let později se pak pod vedením MUDr. Habarty odtrhuje a stěhuje se do prostor hasičské záchranné stanice.
- V únoru 1997 se oddělení dočasně přemístí do nově zrekonstruovaných prostor bývalé interní JIP a na místě bývalého ARO se zřizuje tzv .“dospávací pokoj“. Ten výrazně umožnil zkvalitnit pooperační péči.
- Teprve v říjnu 2003 se oddělení stěhuje do nově postaveného traktu v blízkosti operačních sálu a chirurgické JIP, kde působí dodnes.
